Bible Online

Bible v několika jazycích

Odkazy (v modré) v jazyce podle vašeho výběru vás nasměrují k jinému článku napsanému ve stejném jazyce. Modré odkazy napsané v angličtině vás směřují k článku v angličtině. V tomto případě můžete také vybrat ze tří dalších jazyků: španělština, portugalština a francouzština.

English  Español  Português  Français  Català  Românesc  Italiano  Deutsch 

Polski  Magyar  Hrvatski  Slovenský  Slovenski  český  Shqiptar  Nederlands 

Svenska  Norsk  Suomalainen  Dansk  Icelandic  Lietuvos  Latvijas  Eesti 

ქართული  ελληνικά  հայերեն  Kurd  Azərbaycan  اردو  Türk  العربية  فارسی  עברי  ייִדיש

Pусский  Yкраїнський  Македонски  Български  Монгол  беларускі  Қазақ  Cрпски 

Swahili Hausa Afrikaans Igbo Xhosa Yoruba Zulu Malagasy አማርኛ Somali

हिन्दी  नेपाली  বাঙালি  ਪੰਜਾਬੀ  தமிழ்  中国  ไทย  ខ្មែរ  ລາວ  Tiếng việt  日本の  한국의 

Tagalog  Indonesia  Jawa  Myanmar

 (Článek „Základní výuka Bible“ je za článkem „Věčný život“)

Věčný živo

Radost z naděje je energií naší vytrvalosti

„Až se to však začne dít, napřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše osvobození“

(Lukáš 21:28)

Po popisu dramatických událostí, které měly předcházet konci tohoto systému věcí, v očekávaný nejdramatičtější okamžik a který nyní zažíváme, Ježíš Kristus řekl svým učedníkům, aby „zvedli hlavy“, protože naplnění naší naděje by bylo velmi blízko.

Jak si udržet radost při osobních problémech? Apoštol Pavel napsal, že se musíme řídit vzorem Ježíše Krista: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odhoďme i my každou zátěž a hřích, do kterého se snadno zaplétáme, a vytrvale běžme závod, kterého se účastníme.  Upírejme přitom oči na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry. Pro radost, kterou měl před sebou, snesl smrt na mučednickém kůlu, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.  Důkladně uvažujte o tom, kdo snesl tolik nepřátelských slov od hříšníků, kteří tím škodili sami sobě. Tak se neunavíte a nevzdáte“ (Hebrejcům 12:1-3).

Ježíš Kristus čerpal energii své vytrvalosti tváří v tvář zkouškám radostí z naděje, která byla před něj položena. Je důležité čerpat energii, která pohání naši vytrvalost, prostřednictvím „radosti“ z naší naděje na věčný život, která je před námi. Pokud jde o naše problémy, Ježíš Kristus řekl, že je musíme řešit den za dnem: „Proto vám říkám: Přestaňte si dělat starosti o svůj život, tedy o to, co budete jíst a pít, nebo o své tělo, tedy o to, co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?  Dobře si všímejte ptáků: Nesejí, nesklízejí ani neshromažďují do sýpek, a přesto je váš nebeský Otec živí. Copak nejste cennější než oni?  Kdo z vás může svůj život prodloužit o jedinou chvíli tím, že si dělá starosti?  A proč si děláte starosti* o oblečení? Poučte se z toho, jak rostou luční lilie: Nenamáhají se ani nepředou,  ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě se neoblékal jako jedna z nich.  Pokud tedy Bůh takto obléká květiny na louce, které tu dnes jsou a zítra je hodí do pece, nebude tím spíš oblékat vás? To máte tak malou víru?  Nikdy si tedy nedělejte starosti a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblečeme?‘  Za tím vším se totiž honí lidé z jiných národů. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete“ (Matouš 6:25-32). Princip je jednoduchý, musíme použít přítomnost k vyřešení našich problémů, které vyvstanou, vložením důvěry v Boha, aby nám pomohlo najít řešení: „Dávejte tedy na první místo Království a to, co Bůh považuje za správné, a on vám dá to všechno ostatní.  Nikdy si nedělejte starosti* o zítřejší den, protože zítřek přinese své vlastní starosti. Každý den má dost svých problémů“ (Matouš 6:33,34). Uplatnění tohoto principu nám pomůže lépe zvládat mentální nebo emoční energii, abychom se vypořádali s našimi každodenními problémy. Ježíš Kristus nedoporučuje přílišnou předvídavost, které by mohly zaplnit naši mysl a odebrat veškerou duchovní energii (Srovnej s Marek 4:18,19).

Abychom se vrátili k povzbuzení napsanému v Hebrejcům 12:1–3, musíme využít svou mentální schopnost promítnout se do budoucnosti prostřednictvím radosti v naději, která je součástí ovoce svatého ducha: „Ale ovoce ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra,  mírnost a sebeovládání. Proti takovým věcem není žádný zákon" (Galaťanům 5:22,23). V Bibli je napsáno, že Jehova je šťastný Bůh a že křesťan káže „dobrou zprávu o šťastném Bohu“ (1. Timoteovi 1:11). Přestože tento systém věcí nikdy nebyl tolik v duchovní temnotě, musíme být ohniskem světla díky dobré zprávě, kterou sdílíme, ale také radosti z naší naděje, kterou chceme vyzařovat na ostatní: „Jste světlo světa. Město, které leží na hoře, se nedá přehlédnout.  A když lidé rozsvítí lampu, nepostaví ji pod koš, ale na stojan, takže svítí všem v domě.  Podobně ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, který je v nebesích" (Matouš 5:14-16). Následující video a také článek, založený na naději na věčný život, byly vyvinuty s tímto cílem radosti v naději: „Radujte se a jásejte, protože máte v nebesích velikou odměnu. Vždyť tak pronásledovali i proroky, kteří žili před vámi“ (Matouš 5:12). Udělej z Jehovovy radosti vaši pevnost: „Tak nebuďte smutní, vždyť radost od Jehovy je vaší pevností“ (Nehemjáš 8:10).

Věčný život v pozemském ráji

Věčný život v pozemském ráji (video na Twitteru)

"A budeš se jenom radovat" (5. Mojžíšova 16:15)

Věčný život osvobozením lidstva od otroctví hříchu

„Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. (…) Kdo věří v Syna, má věčný život. Kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží hněv“

(Jan 3:16,36)

Modré věty (mezi dvěma odstavci) vám poskytují další a podrobná biblická vysvětlení. Stačí kliknout na modrý hypertextový odkaz. Biblické články jsou psány hlavně ve čtyřech jazycích: angličtina, španělština, portugalština a francouzština

Ježíš Kristus, když byl na Zemi, často učil naději na věčný život. Učil však, že věčný život bude získán pouze vírou v Kristovu oběť (Jan 3:16,36). Výkupné hodnota oběti Krista umožní uzdravení a omlazení a vzkříšení.

Osvobození skrze výkupné Kristovy oběti

"Právě tak Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé"

(Matouš 20:28)

„Když se Job za své přátele pomodlil, Jehova ho zbavil trápení a vrátil mu blahobyt. Jehova mu dal dvojnásobek toho, co měl předtím“ (Job 42:10). Bude to stejné pro všechny členy Velkého davu, kteří přežili Velké soužení. Jehova Bůh, prostřednictvím krále Ježíše Krista, si je bude pamatovat na ně, když je bude požehnat, jak to připomněl žák Jakub: "Považujeme za šťastné ty, kdo vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a víte, jak to s ním díky Jehovovi dopadlo. Ukázalo se, že Jehova je velmi soucitný a milosrdný“ (Jakub 5:11) .

(Kristova oběť umožňuje odpuštění a výkupné hodnotu, která umožňuje výměnu těl vzkříšením, regenerací uzdravením a omlazením) 

(Velký dav všech národů přežije velké soužení (Zjevení 7:9-17))

Oběť Kristova umožňuje odpuštění a výkupné hodnotu, která umožňuje výměnu těl vzkříšením, regenerací uzdravením a omlazením.

Kristova oběť odstraní nemoc

„Nikdo z obyvatel neřekne: „Jsem nemocný.“ Lidu, který v té zemi žije, bude odpuštěno provinění“ (Izajáš 33:24).

„V té době se slepým otevřou oči a uši hluchých uslyší. V té době bude chromý skákat jako jelen a jazyk němého bude radostně volat. V pustině vytrysknou vody a na poušti potoky“ (Izajáš 35:5,6).

Kristova oběť umožní omlazení

„Ať má tělo svěžejší než v mládí, ať má zase tolik síly jako zamlada“ (Job 33:25).

Kristova oběť umožní vzkříšení mrtvých

„A mnozí z těch, kdo spí v prachu země, se probudí, někteří k věčnému životu a jiní k hanbě a věčnému opovržení“ (Daniel 12: 2).

„Stejně jako tito muži i já důvěřuji Bohu, že budou vzkříšeni lidé dobří i špatní“ (Skutky 24:15).

„Nedivte se tomu, protože přichází doba, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas  a vyjdou: Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu a ti, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k soudu“ (Jan 5:28,29).

„Potom jsem uviděl velký bílý trůn a toho, který na něm seděl. Země a nebe od něj utekly a nenašlo se pro ně místo. Viděl jsem, jak před trůnem stojí mrtví, velcí i malí, a byly otevřeny svitky. Pak byl otevřen další svitek, svitek života. A mrtví byli souzeni za své skutky na základě toho, co bylo napsáno ve svitcích. Moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, a také smrt a hrob vydaly mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků“ (Zjevení 20:11-13).

Nespravedliví budou v budoucím pozemském ráji posuzováni na základě jejich dobrých nebo špatných jednání. (Správa pozemského vzkříšení; nebeské vzkříšení; pozemské vzkříšení).

Kristova oběť umožní velkému davu přežít velké soužení a mít věčný život bez umírání

"Potom jsem uviděl velký zástup, který nikdo nedokázal sečíst, ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků. Stáli před trůnem a před Beránkem, na sobě měli bílá roucha a v rukou palmové listy. A volali silným hlasem: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“

Všichni andělé stáli kolem trůnu, starších a čtyř živých tvorů. Padli před trůnem tváří k zemi, uctívali Boha a volali: „Amen! Chvála, sláva, moudrost, díkůvzdání, čest, moc a síla patří našemu Bohu po celou věčnost. Amen.“

Pak se mě jeden ze starších zeptal: „Kdo jsou ti oblečení v bílých rouchách a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „To víš ty, můj pane.“ A on mi řekl: „Jsou to ti, kdo vychází z velkého soužení a kdo svá roucha vyprali a vybělili v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a dnem i nocí mu slouží v jeho chrámu. A ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan. Nebudou už mít hlad ani žízeň a nebude je spalovat slunce ani vysušující žár. Beránek, který je u trůnu, je totiž bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim z očí setře každou slzu“ (Zjevení 7:9-17) (Velký dav všech národů, kmenů a jazyků přežije velké soužení)

Boží království bude vládnout zemi

„Potom jsem viděl nové nebe a novou zemi. Dřívější nebe a dřívější země totiž pominuly a moře už není. Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, připravený jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. Nato jsem slyšel silný hlas od trůnu, jak říká: „Podívej, Boží stan je s lidmi. Bůh s nimi bude bydlet a oni budou jeho lidem. Sám Bůh bude s nimi. Setře jim z očí každou slzu a smrt už nebude a nebude už ani truchlení, ani křik, ani bolest. Dřívější věci pominuly“ ( Zjevení 21:1-4) (Pozemská správa Božího království (Pozemská správa Božího království; princ; kněží; Levites).

„Vy, kdo jednáte správně, se radujte z Jehovy a mějte radost, křičte radostí, všichni, kdo máte upřímné srdce“ (Žalmy 32:11)

Spravedliví budou žít navždy a zlí zahynou

„Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi“ (Matouš 5:5).

„Ještě chvilku a špatní lidé už nebudou. Podíváš se na místo, kde byli, a oni tam nebudou. Ale mírní budou vlastnit zemi a budou se těšit z dokonalého pokoje. Špatný člověk vymýšlí plány proti dobrému, když ho vidí, skřípe zuby. Ale Jehova se mu směje, protože ví, že přijde jeho den. Ničemové tasí meč a napínají luk, aby srazili utlačované a chudé, aby pobili ty, kdo jdou po přímé cestě. Ale probodnou si mečem vlastní srdce, jejich luky se zlámou. (...) Paže špatných budou totiž zlomeny, ale dobré bude Jehova podporovat. (...) Ale špatní lidé zahynou, Jehovovi nepřátelé zmizí jako krása pastvin, zmizí jako dým. (...) Ti, kdo jednají správně, budou vlastnit zemi a budou na ní žít věčně. (...) Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty. On tě vyvýší a budeš vlastnit zemi. Až budou špatní lidé zničeni, uvidíš to. (...) Všímej si bezúhonného, dávej pozor na čestného, protože takového člověka čeká pokojná budoucnost. Ale všichni hříšníci budou zničeni, špatní nemají budoucnost. Ty, kdo jednají správně, Jehova zachraňuje, je pro ně tvrzí v dobách tísně. Jehova jim pomůže a osvobodí je. Osvobodí je od špatných lidí a zachrání je, protože u něj hledají útočiště“ (Žalmy 37:10–15, 17, 20, 29, 34, 37–40).

„Proto choď po cestě dobrých lidí a drž se stezek těch, kdo jednají správně. Vždyť na zemi budou žít jen čestní lidé, ti bezúhonní na ní zůstanou. Ale špatní lidé budou ze země vyhlazeni a zrádci z ní budou vytrženi. (...) Na hlavu dobrého člověka přichází požehnání, ale ústa špatných lidí zakrývají násilí. Na dobrého člověka se vzpomíná s žehnáním, ale jméno špatných lidí shnije“ (Přísloví 2:20–22; 10:6,7).

Války přestanou, v srdcích a na celé zemi bude mír

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak ukážete, že jste synové svého Otce, který je v nebesích. Ten totiž působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi dobrými i zlými, a sesílá déšť na lidi bezúhonné i hříšné. Pokud milujete ty, kdo milují vás, zasloužíte si snad nějakou odměnu? Nedělají totéž i výběrčí daní? A pokud zdravíte pouze své bratry, děláte snad něco mimořádného? Nedělají totéž i lidé z jiných národů? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Matouš 5:43-48).

„Pokud totiž odpustíte lidem jejich provinění, váš nebeský Otec odpustí vám. Ale pokud jim jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec neodpustí vám“ (Matouš 6:14,15).

„Ježíš mu na to řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo. Všichni, kdo berou do ruky meč, mečem zahynou'““ (Matouš 26:52).

„Pojďte, podívejte se na Jehovovy činy, jaké úžasné věci na zemi dělá. Na celé zemi ukončuje války. Láme luky, kopí seká na kusy a válečné vozy pálí v ohni“ (Žalmy 46:8,9).

„Bude soudcem mezi národy, urovná spory mnoha národů. Překovají své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Národ nepozvedne meč proti národu ani se už nebudou učit bojovat“ (Izajáš 2:4).

„Na konci dnů bude hora Jehovova domu upevněna nad vrcholky hor, bude vyvýšena nad pahorky. A budou k ní proudit národy. Mnoho národů půjde a řekne: „Pojďte, vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha. Bude nás učit o svých cestách a my budeme chodit po jeho stezkách.“ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. Bude soudcem mezi mnoha národy, urovná spory vzdálených mocných národů. Překovají své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Národ nepozvedne meč proti národu ani se už nebudou učit bojovat. Každý bude sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo jim nebude nahánět strach, protože to řekl Jehova, Bůh vojsk“ (Micheáš 4:1–4).

Po celé Zemi bude spousta jídla

„Na zemi bude spousta obilí, i na vrcholcích hor ho bude nadbytek. Králova úroda bude velká jako libanonské lesy a lidé z města rozkvetou jako polní tráva“ (Žalmy 72:16).

„A on sešle déšť na semeno, kterým osejete půdu, a ta vydá dostatek výživného chleba. Ten den se budou vaše stáda pást na rozlehlých pastvinách“ (Izajáš 30:23).

Zázraky Ježíše Krista posílit víru v naději na věčný život

„Ježíš udělal i mnoho dalších věcí. Kdyby se měly všechny dopodrobna zapsat, myslím si, že by na ty popsané svitky nebylo na celém světě dost místa“ (Jan 21:25)

Ježíš Kristus a první zázrak zapsaný v Janově evangeliu proměňuje vodu ve víno: „Třetí den se konala svatební hostina v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na hostinu byli pozvaní i Ježíš a jeho učedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ Ale Ježíš jí odpověděl: „Ženo, to přece není naše starost. Můj čas ještě nepřišel.“ Jeho matka pak řekla těm, kdo obsluhovali: „Udělejte, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných nádob na vodu, jak to vyžadovaly očišťovací předpisy Židů. Do každé se vešly dvě nebo tři míry.  Ježíš řekl sloužícím: „Naplňte nádoby vodou.“ A tak je naplnili až po okraj. 8  Pak jim řekl: „Teď trochu naberte a doneste to vedoucímu hostiny.“ Udělali to tak.  Když vedoucí hostiny ochutnal vodu přeměněnou ve víno (nevěděl, odkud je, i když sloužící, kteří vodu nabírali, to věděli), zavolal ženicha  a řekl mu: „Každý nejdřív podává dobré víno, a když už hosté hodně vypili, podává to horší. Ty jsi nechal dobré víno až na teď.“  To, co Ježíš udělal v galilejské Káně, byl první z jeho zázraků a tím zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něj uvěřili“ (Jan 2:1–11).

Ježíš Kristus uzdravuje syna králova služebníka: „A znovu přišel do galilejské Kány, kde přeměnil vodu ve víno. Byl tam jeden královský úředník z Kafarnaum, který měl nemocného syna.  Když se totiž doslechl, že Ježíš přišel z Judeje do Galileje, vydal se za ním a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože byl na pokraji smrti.  Ale Ježíš mu řekl: „Pokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte.“  Královský úředník ho prosil: „Pane, pojď, než moje dítě zemře.“  Ježíš mu řekl: „Jdi domů, tvůj syn žije.“ A on uvěřil Ježíšovým slovům a odešel.  Když byl ještě na cestě, přicházeli mu naproti jeho otroci a řekli mu, že jeho chlapec žije.  Zeptal se jich tedy, odkdy je mu lépe. Odpověděli mu: „Horečka ustoupila včera v jednu hodinu odpoledne.“  Tehdy si otec uvědomil, že to bylo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ A tak uvěřil on i celá jeho domácnost.  To byl druhý zázrak, který Ježíš provedl, když přišel z Judeje do Galileje“ (Jan 4:46–54).

Ježíš Kristus uzdravuje v Kafarnaumu muže posedlého démonem: „Sešel do galilejského města Kafarnaum a o sabatu tam vyučoval.  A lidé žasli nad tím, jak vyučoval, protože mluvil s autoritou.  V synagoze byl člověk posedlý démonem, nečistým duchem, a hlasitě vykřikoval: „Co po nás chceš, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím přesně, kdo jsi. Jsi Boží Svatý!“  Ale Ježíš ho ostře napomenul: „Mlč a vyjdi z něho!“ A tak démon před jejich zraky mrštil tím mužem na zem a vyšel z něho, aniž mu ublížil.  Všechny to ohromilo a začali si mezi sebou říkat: „Slyšíte, jak mluví? S autoritou a mocí rozkazuje nečistým duchům, a oni vychází!“  A zprávy o něm se šířily do všech koutů toho kraje“ (Lukáš 4:31–37).

Ježíš Kristus vyhání démony v zemi Gadarenů (nyní Jordánsko, východní část Jordánu, poblíž Tiberiadského jezera): „Když se dostal na druhý břeh do kraje Gadarenských, přiblížili se k němu dva muži posedlí démony, kteří vyšli od hrobek. Byli neobvykle zuřiví, a nikdo proto neměl odvahu tou cestou chodit.  Začali křičet: „Co po nás chceš, Boží Synu? Přišel jsi sem, abys nás trápil před stanovenou dobou?“  V dálce se páslo velké stádo prasat. Démoni tedy začali Ježíše prosit: „Pokud nás chceš vyhnat, pošli nás do toho stáda.“  Řekl jim: „Jděte!“ A tak vyšli z těch dvou mužů a vstoupili do prasat. Nato se celé stádo vrhlo ze srázu do moře a utopilo se.  Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli o všem, co se stalo, i o mužích posedlých démony.  A celé město se vydalo za Ježíšem, a když ho uviděli, naléhali na něj, aby z jejich kraje odešel“ (Matouš 8:28–34).

Ježíš Kristus uzdravuje tchyni apoštola Petra: „ Když Ježíš přišel do Petrova domu, viděl, že Petrova tchyně leží a má horečku.  A tak se dotkl její ruky a horečka ustoupila. Ona pak vstala a začala ho obsluhovat“ (Matouš 8:14,15).

Ježíš Kristus uzdravuje muže, který má ochrnutou ruku: „Jindy o sabatu+ vešel do synagogy a začal vyučovat. A byl tam člověk, který měl ochrnutou pravou ruku.  Znalci Zákona a farizeové Ježíše pozorně sledovali, jestli bude uzdravovat o sabatu, protože chtěli najít něco, z čeho by ho mohli obvinit. Věděl ale, jak uvažují, a tak řekl muži s ochrnutou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam.  Ježíš jim pak řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno o sabatu konat dobro nebo škodit, zachránit život nebo ho zničit?“  Po všech se rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ Udělal to a jeho ruka byla zase zdravá.  Byli však vzteky bez sebe a začali se domlouvat, co s Ježíšem udělají“ (Lukáš 6: 6–11).

Ježíš Kristus uzdravuje muže trpícího otoky (nadměrné hromadění tekutin v těle): „Při jiné příležitosti vešel o sabatu do domu jednoho vůdce z řad farizeů, kam byl pozván na jídlo, a ti, kdo tam byli, ho pozorně sledovali. Byl před ním člověk, který trpěl vodnatelností.  Ježíš se tedy obrátil na ty, kdo byli zběhlí v Zákoně, a na farizee a zeptal se jich: „Je dovoleno o sabatu uzdravovat, nebo ne?“  Oni ale mlčeli. Ježíš se toho člověka dotkl, uzdravil ho a poslal ho pryč.  Pak jim řekl: „Kdyby vám v sabatní den spadl syn nebo býk do studny, kdo z vás by ho hned nevytáhl?“  Na to mu nedokázali odpovědět“ (Lukáš 14:1-6).

Ježíš Kristus uzdravuje nevidomého: „Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u silnice slepý muž a žebral. Slyšel, že kolem prochází zástup, a tak se ptal, co se děje. Řekli mu: „Ježíš Nazaretský jde kolem!“ Nato zvolal: „Ježíši, Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ Ti, kdo šli vpředu, ho okřikovali, ať je zticha, ale on křičel o to víc: „Synu Davida, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když přišel blíž, Ježíš se ho zeptal:  „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím.“ Ježíš mu tedy řekl: „Získej zrak. Tvá víra tě uzdravila.“ A okamžitě začal vidět, šel za ním a oslavoval Boha. Všichni lidé, kteří to viděli, také vzdávali Bohu chválu“ (Lukáš 18:35–43).

Ježíš Kristus uzdravuje dva nevidomé: „Když odtamtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepí muži a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davida!“  Potom co vešel do domu, ti muži k němu přistoupili a on se jich zeptal: „Věříte, že to můžu udělat?“ „Ano, Pane,“ odpověděli mu.  A tak se dotkl jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry.“  A oba začali vidět. Pak jim Ježíš důrazně přikázal: „Ať se to nikdo nedozví.“  Ale oni odešli a vyprávěli o něm po celém kraji“ (Matouš 9:27–31).

Ježíš Kristus uzdravuje hluchého němého: „Když Ježíš odešel z oblasti Tyru, prošel Sidonem a dorazil ke Galilejskému moři přes oblast Dekapole.  Přivedli k němu hluchého muže, který špatně mluvil, a velmi ho prosili, aby na něj položil ruku. Vzal si ho stranou od zástupu a pak mu vložil své prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka.  Vzhlédl k nebi, hluboce vzdychl a řekl mu: „Effatha“, což znamená: „Otevři se.“  V tu chvíli začal slyšet, vada řeči zmizela a on mohl normálně mluvit.  Ježíš jim nařídil, aby o tom nikomu neříkali. Ale čím víc jim to nařizoval, tím víc to rozhlašovali. Byli tím neskutečně ohromeni a říkali: „Všechno, co udělal, je dobré. Dokonce vrací hluchým sluch a němým řeč.““ (Marek 7:31–37).

Ježíš Kristus uzdravuje malomocného: „Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho úpěnlivě prosil: „Pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.“ Ježíšovi ho bylo líto. Vztáhl k němu ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci! Ať jsi zdravý.“ Malomocenství okamžitě zmizelo a byl zdravý“ (Marek 1:40–42).

Uzdravení deseti malomocných: „Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje.  A když vcházel do jedné vesnice, setkal se s deseti malomocnými muži. Postávali opodál  a volali: „Ježíši, Učiteli, smiluj se nad námi!“  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ A zatímco odcházeli, byli uzdraveni.  Jeden z nich se, potom co zjistil, že je zdravý, vrátil a hlasitě oslavoval Boha.  Padl tváří k zemi k Ježíšovým nohám a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Copak jich nebylo uzdraveno* všech deset? Kde je tedy těch devět ostatních?  Nikdo jiný se nevrátil, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“  Pak mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.““ (Lukáš 17:11-19).

Ježíš Kristus uzdravuje paralytiku: „Potom byl židovský svátek a Ježíš odešel do Jeruzaléma.  V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, nazývaný hebrejsky Betzata, s pěti sloupořadími. Leželo v nich mnoho nemocných, slepých, chromých a lidí s ochrnutými končetinami. Byl tam také jeden muž, který byl nemocný let. Když ho tam Ježíš viděl ležet a uvědomil si, že je nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš se uzdravit?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se čeří voda, a než tam dojdu, sestoupí do něj někdo jiný.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď!“ Ten člověk se okamžitě uzdravil, vzal si své lehátko a začal chodit“ (Jan 5:1-9).

Ježíš Kristus uzdravuje epileptika: „Když přišli k zástupu lidí, přistoupil k němu jeden člověk, poklekl před ním a prosil ho: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má epilepsii a je na tom špatně. Často padá do ohně nebo do vody.  Přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nedokázali ho uzdravit.“  Ježíš řekl: „Nevěřící a pokřivená generace, jak dlouho ještě budu muset být s vámi? Jak dlouho vás budu muset snášet? Přiveďte mi ho sem.“  Potom Ježíš démona ostře napomenul a ten z něj vyšel. V tu chvíli se chlapec uzdravil.  Učedníci pak přišli za Ježíšem a soukromě se ho zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“  Odpověděl jim: „Protože máte malou víru. Ujišťuji vás, že když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí. Nic pro vás nebude nemožné.““ (Matouš 17:14–20).

Ježíš Kristus dělá zázrak, aniž by to věděl: „Cestou tam se na Ježíše tlačily zástupy lidí. A byla tam žena, která 12 let trpěla krvácením a nikdo ji nedokázal vyléčit.  Přiblížila se k němu zezadu, dotkla se třásní jeho oděvu a okamžitě přestala krvácet.  „Kdo se mě to dotkl?“ zeptal se Ježíš. Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, kolem je spousta lidí, kteří se na tebe tlačí.“  Ale Ježíš opakoval: „Někdo se mě dotkl. Cítil jsem, jak ze mě vyšla síla.“  Když žena viděla, že neunikla pozornosti, celá rozechvělá k němu přišla, padla před ním na kolena a přede všemi řekla, proč se ho dotkla a jak se okamžitě uzdravila.  Ježíš jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.““ (Lukáš 8:42–48).

Ježíš Kristus uzdravuje na dálku: „Když Ježíš ke svým posluchačům domluvil, vešel do Kafarnaum.  Jeden místní důstojník měl otroka, kterého měl velmi rád. Ten byl vážně nemocný a umíral.  Když důstojník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho otroka uzdravil.  Přišli za Ježíšem a naléhavě ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal,  protože miluje náš národ a postavil nám synagogu.“ Ježíš s nimi tedy šel. Když už se ale blížil k domu, důstojník poslal přátele, aby mu řekli: „Pane, nechci tě obtěžovat, protože si nezasloužím, abys vešel pod mou střechu.  Ani jsem se nepovažoval za hodného, abych přišel k tobě. Ale řekni slovo, a můj sluha se uzdraví.  Vždyť i já mám své nadřízené a zároveň mám pod sebou vojáky. A řeknu jednomu: ‚Jdi!‘, a on jde a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“  Když to Ježíš slyšel, ohromilo ho to. Obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám, že ani mezi Izraelity jsem se nesetkal s tak velkou vírou.“ A když se poslové vrátili do domu, zjistili, že otrok je zdravý“ (Lukáš 7:1-10).

Ježíš Kristus uzdravuje ženu s postižením: „O sabatu pak vyučoval v jedné synagoze. Byla tam žena, která byla úplně sehnutá a vůbec se nemohla narovnat, protože ji 18 let trápil duch slabosti.  Když ji Ježíš uviděl, oslovil ji a řekl: „Ženo, jsi osvobozena od své slabosti.“  Položil na ni ruce, a ona se okamžitě narovnala a začala oslavovat Boha.  Ale představený synagogy se rozhořčil, protože Ježíš ji uzdravil o sabatu, a řekl zástupu: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat. V těch tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne o sabatu.“  Pán mu však odpověděl: „Pokrytci, copak každý z vás o sabatu neodvazuje od stání svého býka nebo osla a neodvádí ho, aby mu dal napít?  Neměla být tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou 18 let, v sabatní den osvobozena z těchto pout?“ Když to řekl, všichni jeho odpůrci se zastyděli, ale celý zástup se začal radovat ze všech skvělých věcí, které udělal“ (Lukáš 13:10–17).

Ježíš Kristus uzdravuje dceru fénické ženy: „Ježíš pak odtamtud odešel a vydal se do okolí Tyru a Sidonu.  Jedna Féničanka z toho kraje přišla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davida! Má dcera je posedlá démonem a hrozně trpí.“  Ale neodpověděl jí ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a začali na něj naléhat: „Pošli ji pryč. Jde za námi a pořád křičí.“  Řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím z izraelského národa.“  Ale ta žena přišla blíž, klaněla se mu* a prosila: „Pane, pomoz mi!“  Odpověděl jí: „Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psíkům.“  Řekla mu: „Ano, Pane, ale i psíci přece jedí drobky, které spadnou ze stolu jejich pánů.“  Ježíš jí na to řekl: „Ženo, máš velkou víru. Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A v tu chvíli se její dcera uzdravila“ (Matouš 15:21–28).

Ježíš Kristus končí bouři: „Potom nastoupil do člunu a za ním jeho učedníci. Náhle se na moři strhla prudká bouře, takže se vlny přelévaly přes člun, ale Ježíš spal. Šli ho tedy probudit a říkali mu: „Pane, zachraň nás, jde nám o život!“ Řekl jim však: „Proč se tak bojíte? To máte tak malou víru?“ Potom vstal, pokáral vítr a moře a nastal velký klid. Učedníky to ohromilo a říkali si: „Kdo je ten člověk? Vždyť ho poslouchá i vítr a moře!““ (Matouš 8:23-27). Tento zázrak ukazuje, že v pozemském ráji již nebudou bouřky nebo záplavy, které způsobí katastrofy.

Ježíš Kristus kráčí po moři: „Potom co je poslal pryč, vyšel na horu, aby se o samotě modlil. Když nastala noc, byl tam sám.  To už byl člun daleko od břehu a bojoval s vlnami, protože proti němu vanul silný vítr.  Ale během čtvrté noční hlídky se Ježíš blížil k učedníkům a kráčel po moři.  Když ho zahlédli, jak jde po moři, vyděsili se. „To je přízrak!“ volali a křičeli strachem.  Ale Ježíš na ně hned promluvil: „Seberte odvahu! To jsem já, nebojte se.“  Petr mu řekl: „Pane, pokud jsi to ty, přikaž mi, ať k tobě přijdu po vodě.“  „Pojď!“ řekl. A tak Petr vystoupil z člunu a šel po vodě směrem k Ježíšovi.  Ale když viděl, jak silný je vítr, dostal strach. Začal klesat a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“  Ježíš okamžitě natáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „To máš tak malou víru? Proč jsi začal pochybovat?“  A když vstoupili do člunu, vítr se utišil.  Potom se mu ti, kdo byli ve člunu, poklonili a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!““ (Matouš 14:23–33).

Zázračný broskev: „Jednou stál Ježíš u Genezaretského jezera a zástup lidí se na něj tlačil, aby slyšel Boží slovo.  Ježíš si všiml, že na břehu jezera jsou dva čluny a že rybáři, kteří z nich vystoupili, perou sítě.  Nastoupil do člunu, který patřil Šimonovi, a poprosil ho, aby odrazil kousek od břehu. Potom se posadil a vyučoval zástup z člunu.  Když domluvil, řekl Šimonovi: „Zajeď tam, kde je hloubka, a spusťte sítě k lovu.“  Šimon mu odpověděl: „Učiteli, dřeli jsme se celou noc a nic jsme nechytili.+ Ale na tvůj příkaz sítě spustím.“  Když to udělali, chytili* tolik ryb, že se jim sítě začaly trhat.  Zamávali tedy na své společníky v druhém člunu, aby jim přijeli pomoct. Když přijeli, naplnili oba čluny, až se skoro potápěly.  Jakmile to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena a řekl: „Odejdi ode mě, Pane, protože jsem hříšný člověk.“  Petra i těch, kdo byli s ním, se totiž nad tím úlovkem zmocnil úžas  a stejně reagovali i Zebedeovi synové Jakub a Jan, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Odteď budeš chytat lidi.“  A tak se s čluny vrátili ke břehu, všechno opustili a následovali ho“ (Lukáš 5:1–11).

Ježíš Kristus rozmnožuje chleby: „Potom se Ježíš vydal na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.  A následoval ho velký zástup lidí, protože viděli, jak zázračně uzdravuje nemocné.  Ježíš vyšel na horu a tam si sedl se svými učedníky. Blížil se židovský svátek Pesach.  Když Ježíš zvedl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, zeptal se Filipa: „Kde koupíme chleba, aby se mohli najíst?“  Ale ptal se ho, jen aby ho vyzkoušel. Věděl totiž, co chce udělat.  Filip mu odpověděl: „Nestačily by chleby ani za 200 denárů, aby každý dostal aspoň kousek.“  Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:  „Je tu chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě malé ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Řekněte jim, ať se posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak si všichni posedali. V zástupu bylo asi 5 000 mužů.  Ježíš vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je mezi ty, kdo tam seděli, a podobně to udělal i s rybami. Každý dostal, kolik chtěl. Když se dosyta najedli, řekl svým učedníkům: „Sesbírejte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ Sesbírali je tedy a úlomků po těch, kdo se najedli z pěti ječných chlebů, bylo 12 plných košů. Když lidé viděli tento zázrak, říkali: „To je opravdu ten prorok, který měl přijít do světa.“  Ježíš si uvědomil, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak znovu odešel sám na horu“ (Jan 6:1–15). Po celé zemi bude hojnost jídla (Žalmy 72:16; Izajáš 30:23).

Ježíš Kristus vzkříší syna vdovy: „Krátce nato cestoval do města Nain a jeho učedníci a velký zástup šli s ním. Když přicházel k městské bráně, právě vynášeli mrtvého. Byl to jediný syn své matky, která byla navíc vdova. Doprovázelo ji velké množství lidí z města. Jakmile ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač.“ Nato přistoupil k márám, dotkl se jich a nosiči se zastavili. Pak řekl: „Mladý muži, říkám ti, vstaň!“  Mrtvý se posadil, začal mluvit a Ježíš ho vrátil matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Objevil se mezi námi velký prorok“ a „Bůh obrátil pozornost ke svému lidu.“ Zpráva o tom, co Ježíš udělal, se rozšířila po celé Judeji a po celém okolí“ (Lukáš 7:11-17).

Ježíš Kristus vzkříší dceru Jairuse: „Když ještě mluvil, dorazil jistý zástupce prezidenta synagogy a řekl:„ Vaše dcera je mrtvá; už vás neruší učitele. “Zatímco ještě mluvil, za představeným synagogy přišel někdo z jeho domu a řekl mu: „Tvoje dcera zemřela, už Učitele neobtěžuj.“ Když to Ježíš slyšel, ujistil Jaira: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ Když vcházel do domu, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jana, Jakuba a dívčiných rodičů. Všichni lidé plakali a bili se do prsou. Řekl tedy: „Neplačte. Vždyť nezemřela, ale spí.“  Začali se mu vysmívat, protože věděli, že zemřela. Ale on ji vzal za ruku a zvolal: „Dítě, vstaň!“ A vrátila se do ní životní síla a okamžitě vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Její rodiče byli štěstím bez sebe, ale přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo“ (Lukáš 8:49-56).

Ježíš Kristus vzkříší svého přítele Lazara, který zemřel před čtyřmi dny: „Ježíš ještě nevešel do vesnice, ale byl pořád na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, viděli, že rychle vstala a vyšla ven, šli za ní, protože si mysleli, že jde plakat k hrobce. Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a když ho uviděla, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, rozrušilo ho to a hluboce vzdychl. Zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat.“ Ježíšovi vyhrkly slzy. Nato Židé říkali: „Podívejte se, jak ho měl rád!“ Ale někteří z nich se ptali: „Když otevřel oči slepému, nemohl zabránit, aby tento člověk zemřel?“

Ježíš znovu hluboce vzdychl a šel k hrobce. Byla to vlastně jeskyně a k jejímu vchodu byl přivalený kámen. Ježíš přikázal: „Odvalte ten kámen.“ Marta, sestra zesnulého, mu řekla: „Pane, teď už určitě zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že když uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ A tak kámen odvalili. Ježíš vzhlédl k nebi a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Sice jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli lidem, kteří tu stojí, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“ Když to řekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“  Muž, který byl mrtvý, vyšel ven. Nohy a ruce měl ovázané pruhy látky a také obličej měl ovázaný látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho, ať může chodit.““ (Jan 11:30-44).

Poslední zázračný broskev (krátce po vzkříšení Krista): „Když začalo svítat, Ježíš stál na břehu, ale učedníci nepoznali, že je to on.  Ježíš se jich zeptal: „Děti, máte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme!“ Řekl jim: „Hoďte síť napravo od člunu a něco ulovíte.“ Hodili ji tedy a chytili tolik ryb, že ji nedokázali vytáhnout.  Učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr slyšel, že je to Pán, oblékl si svrchní oděv, protože byl nahý, a skočil do moře. Ostatní učedníci ale připluli v člunu a vlekli síť s rybami. Nebyli daleko od břehu, jen asi 90 metrů“ (Jan 21:4-8).

Ježíš Kristus udělal mnoho dalších zázraků. Umožňují nám posílit naši víru, povzbudit nás a nahlédnout do mnoha požehnání, která budou v ráji. Písemná slova apoštola Jana velmi dobře shrnují ohromný počet zázraků, které Ježíš Kristus udělal, jako záruka toho, co se stane v ráji: „Ježíš udělal i mnoho dalších věcí. Kdyby se měly všechny dopodrobna zapsat, myslím si, že by na ty popsané svitky nebylo na celém světě dost místa“ (Jan 21:25).

Základní výuka Bible

• Bůh má jméno: Jehova (The Revealed Name). Sám Musíme uctívat pouze Jehovu. Musíme ho milovat všemi našimi životními silami: "Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny" (Izajáš 42: 8, Zjevení 4:11, Matouš 22:37) (Worship Jehovah; In Congregation). Bůh není Trojice.

• Ježíš Kristus je jediný Boží Syn ve smyslu, že je jediným Božím Synem, který Bůh stvořil přímo: "Co říkají lidé, kdo[že] je Syn člověka?“ Řekli: „Někteří říkají, že Jan Křtitel, jiní Elijáš, ještě jiní Jeremjáš nebo jeden z proroků.“ Řekl jim: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ Šimon Petr odpověděl a řekl: „Ty jsi KRISTUS, Syn živého Boha.“ Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jsi šťastný, Šimone, synu Jonášův, protože ti [to] nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích" (Matouš 16: 13-17, Jan 1: 1-3) (Jesus Christ the Only Path; The King Jesus Christ). Ježíš Kristus není Všemohoucím Bohem a není součástí Trojice.

• Svatý duch je aktivní Boží silou. Toto není osoba, ale neosobní síla: "A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, rozdělily se, na každém z nich se usadil jeden" (Skutky 2:3). Duch Svatý není součástí Trojice.

• Bible je Boží slovo: "Celé Písmo je inspirováno Bohem a [je] prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti,  aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo" (2 Timoteovi 3: 16,17). Musíme je číst, studovat a uplatňovat v našich životech (Žalmy 1:1-3) (Read the Bible Daily).

• Pouze víra v obětování Krista umožňuje odpuštění hříchů a později uzdravení a vzkříšení mrtvých: "Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život" (Jan 3:16, Matouš 20:28) (Památník smrti Ježíše Krista (článek); The Memorial of the Death of Jesus Christ (Slideshow)).

• Boží království je nebeská vláda založená na nebi v roce 1914 a jehož král je Ježíš Kristus spolu s 144.000 králi a kněží, kteří tvoří „Nový Jeruzalém,“ nevěstu Kristovu. Tento nebeský Boží vláda ukončí současnou lidskou nadvládu během velkého soužení a budou stanoveny na zemi: "A za dnů těch králů zřídí nebeský BŮH království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy" (Zjevení 12: 7-12; 21: 1-4; Matouš 6: 9-10; Daniel 2: 44) (The End of Patriotism; The Earthly Administration of the Kingdom of God; The King Jesus Christ).

• Smrt je opakem života. Duše umře a duch (životní síla) zmizí: "Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka,  kterému nepatří záchrana. Jeho duch* vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky" (Žalmy 146:3,4, Ecclesiastes 3: 19,20; 9: 5,10).

• Bude vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých (Jan 5,28,29, Skutky 24:15). Nespravedliví budou posuzovány na základě jejich chování během panování 1000 let (a nikoli na základě jejich chování v minulosti), která začne po velký soužení: "A viděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl. Z [místa] před ním uprchla země a nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. A viděl jsem mrtvé, velké a malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, [kteří byli] v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, [kteří byli] v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků" (Zjevení 20:11-13) (The Administration of the Earthly Resurrection; The Earthly Resurrection; The Judgment of the unrighteous).

• Pouze 144.000 lidí půjde do nebe s Ježíšem Kristem. Velké davy zmíněné v Zjevení 7: 9-17 jsou těmi, kteří přežijí velký soužení a budou žít navždy v suchozemském ráji: "A slyšel jsem počet těch, kdo byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů". (...) Potom jsem viděl, a pohleďme, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. (...) Ihned jsem mu tedy řekl: „Můj pane, ty to víš.“ A řekl mi: „To jsou ti, kdo vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi" (Zjevení 7: 3-8; 14:1-5; 7:9-17) (The Heavenly Resurrection (144000); The Great Crowd).

• Žijeme v posledních dnech, které skončí velkým soužením (Matouš 24,25, Mark 13, Lukáš 21, Zjevení 19: 11-21). Kristova přítomnost (Parousia) začala neviditelně od roku 1914 a skončí na konci tisíce let: "Zatímco seděl na Olivové hoře, učedníci k němu soukromě přistoupili a řekli: „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?" (Matouš 24:3) (The Great Tribulation; The King Jesus Christ).

• Ráj bude pozemské: "Na to jsem slyšel silný hlas z trůnu, jak říká: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly" (Izaiáš 11,35,65, Zjevení 21:1-5) (The Release).

• Bůh dovolil zlu. To dalo odpověď na výzvu ďábla k legitimnosti svrchovanosti Jehovova (Genesis 3: 1-6). A také odpovědět na obvinění ďábla o bezúhonnosti lidských bytostí (Job 1:7-12; 2:1-6). Není to Bůh, který způsobuje utrpení (Jakub 1:13). Utrpení jsou výsledkem čtyř hlavních faktorů: Satan čert může být ten, který způsobuje utrpení (ale ne vždy) (Job 1:7-12; 2:1-6) (Satan Hurled). Utrpení je výsledkem našeho obecného stavu hříchu následníka Adama, který nás vede ke stáří, nemoci a smrti (Římanům 5:12, 6:23). Bolest může být důsledkem špatných lidských rozhodnutí (o nás, nebo jiných lidí), protože naše hříšnosti zdědil od Adama (Deuteronomium 32: 5, Římanům 7:19). Utrpení může být výsledkem "nepředvídaných časů a událostí", které způsobují, že osoba je na špatném místě ve špatném čase (Ecclesiastes 9:11). Osud není učení Bible, nejsme „předurčen“ konat dobro nebo zlo, ale na základě svobodné vůle, jsme se rozhodli dělat „dobrý“ nebo „zlo“ (Deuteronomium 30:15).

• Musíme sloužit zájmům Božího království tím, že nás křtíme a jednáme podle toho, co je napsáno v Bibli (Matouš 28: 19,20) (The Baptism). Tento pevný postoj ve prospěch Království je veřejně demonstrován pravidelným hlásáním Dobré zprávy (Matouš 24:14) (The Good News).

Je zakázáno v Bibli

Vražedná nenávist je zakázána: "Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život" (1 Jan 3:15). Vražda je zakázána. Vražda z náboženských důvodů je zakázána. Vlastenecká vražda je zakázána.: "Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou" (Matouš 26:52) (The End of Patriotism).
Krádež je zakázán: "Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci a svýma rukama koná dobré dílo, aby měl co rozdávat někomu, [kdo je] v nouzi" (Efezanům 4:28).
Lhát je zakázáno: "Nelžete jeden druhému. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi" (Kolosanům 3:9).

Jiné zákazy:

"Mé rozhodnutí tedy je nedělat těžkosti těm z národů, kteří se obracejí k Bohu, ale napsat jim, aby se zdržovali věcí poskvrněných modlami, smilstva, toho, co je zardoušené, a krve" (Skutky 15:19,20,28,29).

Věci, které byly poškozeny modly: Jedná se o "věci" související s náboženskými praktikami, které jsou v rozporu s Bibliou, slavení pohanských svátků. Mohou to být náboženské rituály před porážkou nebo jatečným masem: "ezte všechno, co se prodává na masném trhu, a nedotazujte se kvůli svému svědomí, neboť „Jehovovi patří země a to, co ji naplňuje“. Jestliže vás někdo z nevěřících pozve a vy si přejete jít, jezte všechno, co je vám předloženo, a nedotazujte se kvůli svému svědomí. Ale kdyby vám snad někdo řekl: „To je něco obětovaného jako oběť“, nejezte kvůli tomu, kdo to odhalil, a kvůli svědomí. Říkám „svědomí“, ne tvé vlastní, ale toho druhého. Vždyť proč by měla být má svoboda souzena svědomím někoho jiného? Jestliže se podílím s díky, proč se má o mně mluvit utrhačně kvůli tomu, za co vzdávám díky?" (1. Korinťanům 10:25-30).

Pokud jde o náboženské praktiky, které Bible odsoudí: "Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a nezákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belijalem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jaké shodě je Boží chrám s modlami? Jsme totiž chrámem živého Boha; právě jak Bůh řekl: „Budu mezi nimi přebývat a chodit mezi [nimi] a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘“, „‚a já vás přijmu.‘“ „‚A budu vám otcem a vy mi budete syny a dcerami,‘ říká Jehova Všemohoucí" (2. Korinťanům 6:14-18).

Nepoužívejte modlářství. Je nutné zničit všechny modlářské objekty nebo obrazy, kříže, sochy pro náboženské účely (Matouš 7: 13-23). Nepraktizujte okultismus: věštění, magie, astrologie ... Musíme zničit všechny objekty související s okultismem (Skutky 19:19, 20).

Náboženské oslavy, které nerespektují biblické zásady, by neměly být prováděny (1 Korintským 10: 20-22). Nehledejte filmy ani pornografické nebo násilné a ponižující snímky. Zdržujte se od hazardních her, užívání drog, jako je marihuana, betel, tabák, nadbytek alkoholu, orgie: "Bratři, proto vás tedy snažně prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu" (Římanům 12: 1, Matouš 5: 27-30, Žalmy 11: 5).

Sexuální nesmrtelnost (smilstvo): cizoložství, svobodný sex (muž / žena), homosexualita mužů a žen a zvrácené sexuální praktiky: "Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely, ani muži, kteří leží s muži, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani utrhači, ani vyděrači nezdědí Boží království" (1. Korinťanům 6:9,10). "Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky" (Hebrejcům 13:4).

Biblia odsoudí polygamii, každý člověk v této situaci, který chce vykonat Boží vůli, musí svou situaci napravit tím, že zůstane pouze se svou první manželkou, kterou se oženil (1 Timoteovi 3: 2 "manžel jednoho žena „). Masturbace je zakázána v Bibli: "Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost, jež je modlářstvím" (Kolosanům 3:5).

Je zakázáno jíst krev, dokonce i v terapeutickém prostředí (krevní transfúze): "Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst" (1. Mojžíšova 9:4) (The Sacred Blood; The Sacred Life).

Veškeré věci odsouzené Biblemi nejsou popsány v této studii Bible. Křesťan, který dosáhl zralosti a dobrou znalost biblických zásad, pozná rozdíl mezi "dobrým" a "zlem", i když není přímo napsán v Bibli: "Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným" (Hebrejcům 5:14) (SPIRITUAL MATURITY).

Připomínat smrt Ježíše Krista

PROČ?

Cílem

Co dělat?

Hlavní nabídka (anglicky)

MENÚ PRINCIPAL DEL SITIO BÍBLICO EN ESPAÑOL

O MENU PRINCIPAL DO SITE BÍBLICO EM PORTUGUÊS

MAIN MENU OF THE BIBLICAL WEBSITE IN ENGLISH

MENU PRINCIPAL DU SITE BIBLIQUE EN FRANÇAIS

TWITTER

FACEBOOK

FACEBOOK BLOG